1754-1756

Od tohoto roku počíná mezera v zapisování událostí; až do r. 1860 bylo jen málo zaznamenáno. Bezpochyby byl-li jaký protokol, přišel k zmaření.

V tomto roce 1754 zemřela po 8 letém manželství Kateřina z Auerspergu roz. Šenfeldová na neštovice a odkázala veškeré statky do dědičného urovnání v zemských deskách zapsaného svému manželi knížeti Janu Adamovi, který je také v r. 1764 nastoupil.

Téhož roku navštívili Žleby dva slavní princové Josef a Leopold. Odpoledne byla držána honba v háji na srny, druhého dne ráno odjeli.

Stromky na obci sázeny vedle zvonice pro památku těch slavných princů, že tou cestou jeli do bažantnice na honbu.

Z manželství toho nepozůstalo dítek, a jelikož kníže Adam si přál, aby statky jeho přešly přímo na jeho dědiče, zasnoubil se podruhé s Vilemínou, hraběnkou z Neipergů. Však i toto manželství zůstalo bezdětné a dle jeho poslední vůle ze dne 21. října 1795, v které obě své manželky uvádí, odkázal veškeré statky svému bratrovci Karlu, knížeti z Auerspergu, nar. 21. října 1750, jenž se zasnoubil 2. října 1776 s princeznou Josefou z Lobkovic. Kníže Adam zemřel 8. října 1795.

Kde první jeho manželka Kateřina pochována jest, není známo. Snad odpočívá v hrobce svých rodičů nebo v hraběcí Vratislavské hrobce v Dirnách neb v Kolodějích. Sobě a své druhé manželce ve farním chrámu Páně na severní straně nechal kníže Adam ve výklenku velkolepý náhrobek postaviti. Tento sarkofag obklopující traperie má latinský nápis, jenž česky zní:

Sobě a Vilemíně hraběnce Neippergové, choti předobré, kteráž vynikajíc ušlechtilostí podoby a mravů, bezúhonností, věrností, štědrotou a zbožností, jsouc domu svého rozkoší, svého věku ozdobou, svého pohlaví vzorem, ode všech oplakávána zemřela dne 12. listop. 1775 v stáří 38 roku - postavil Adam, kníže z Auerspergu. Mausoleum stálo 4000 zl. stř. V Mausoleum na stolečku hedvábným rouchem zlatým třepením zdobeným leží velmi krásně provedena socha Spasitele z alabastru, kterou kníže Adam r. 1790 z Neapole přivezl.

Ale i manželství knížete Karla zůstalo bezdětné a on odkázal panství svá v září r. 1811 třetímu synu po bratrovi Vilému knížeti Vincenci, nar. 8. června 1790, kteréhož přijal za vlastního.

Ten oženil se 23. prosince 1811 s princeznou Gabrielou Marií z Lobkovic, zemřel však již 12. února 1812. Manželka jeho porodila 15. července 1812 syna Vincence Karla, který se stal jediným nástupcem veškerých statků. Za neplnoletosti jeho spravovaly statky tyto jeho matka a babička, až je r. 1832 mladistvý kníže sám nastoupil.

J. J. kníže Vincenc Karel rozšířil statky své přikupováním; tak koupil r. 1835 statek Žaky a dvůr Vrdy, a spojil je s panstvím Žlebským, r. 1831

Čechtice s Dolnímí Kralovicemi, v Uhrách statek Usr-Peklén, v Solnohradech Weitwörlh, v Tyrolsku u Maierhofenu koupil více než 2000 jiter pozemku; statky své hleděl zaokrouhliti a zakládáním závodů průmyslových (cukrovary ve Žlebech, Slatiňanech, tkalcovnu v Tupadlech) výnosnějšími učiniti.

Byl zasnouben s princeznou Vilemínou Colloredo Mansfeld a zemřel 7. července 1867 a jelikož jeho nejstarší syn princ František Josef plnoletým nebyl, zůstaly Žleby pod poručenstvím matky. Jasný kníže František Josef převzal Žleby v 21. roce věku svého dne 20. září 1877, a zasnoubil se 10. led. 1878 s urozenou komteskou Vilemínou, dcerou knížete Kinského.

Panství Žlebské jest do dnešního dne v držení slavné jasné rodiny knížat z Auerspergu, vyznamenávající se vždy dobročinností, lidumilností a dobrotou srdce.

Odchýlil jsem se poněkud od chronologického postupu dějin a vracím se opět k r. 1755.

Na poručení J. kr. kat. Milosti a sl. krajského úřadu má se v malých městech jen osm osob místo 12 co konšely voliti. Každý purkmistr má svůj úřad 3 měsíce podle posloupnosti držeti.

26. Junuarii popustil Václ. Lazar domek Janu Lehkýmu za 150 fr. Ten složil městské právo 1 fr., 10.

16. Marcii obnoven jest magistrát zkrze uroz. p. Václ. Fil. Fridla, ten čas pana direktora.

Primátor Jan Ašenbrenner,